1. Díl – Cesta do Itálie a první noc na pláži
Den druhý. První noc strávená v Itálii, první noc v obytňáku. Výhled z okna po probuzení směřoval na pláž kde nezastavitelně naráželo lehce rozbouřené moře. Zdálo se nám, že jsme ve snu. Najednou se však objevil velice pronikavý až dusící zápach. Zprvu jsme mysleli, že velký Poseidon obětoval jednu ze svých velryb, která se už 14 dní rozkládala na pláži. Vysvětlení bylo daleko prostší. Figis, se zul a to uvnitř Lenocha (obytné auto). Nikdy jsme to oficiálně nezveřejnili, ale jeho fusekle byli vyhlášeny za nejjedovatější. Figis později tvrdil že za to s nejpravděpodobněji mohl jednoruký bandita Sancho panza. Nikdo mu nevěřil.
Po rychlém balení jsme se vydali na cestu přes město Noli a Finale Ligure. Sice to nebylo směrem k našemu kempu, ale zvědavost nám nedala. Krásné přímořské městečko, které po pár desítkách metrů od moře strmě stoupá vzhůru do kopců, kde na nás čeká všechna ta zábava kvůli které jsme sem vlastně přijeli.
Ubytováni jsme byli v kempu San Martino, který jsme si předem vybrali a v poměru cena výkon nám vyšel jako nejlepší. Sice jsme byli trošičku dál od Finale Ligure, ale to ničemu nevadilo. Krásné prostředí, super příjemná obsluha, která se již další den přestala divit našemu snídaňovému menu – pivo s pivem. Za necelých 40 Euro za noc jsme tady mohli zaparkovat našeho Lenocha a našich pět prdelí plus přípojka do sítě. Mé soukromé hodnocení – 5 z 5 (když nepotřebujete přehnaný luxus).
Po ubytování jsme se připravovali na jízdu – vybalili kola, stáhli gpx trasy, které jsme chtěli projet a vyrazili na obhlídku zdejšího terénu. Na rozježdění jsme si vybrali dle našich informací jednu z nejtěžších tras, kterou v této oblasti můžete najít. Takzvaný DH Men. K začátku trailu to bylo pár kilometrů, a tak jsme měli čas se seznámit s místním teréném. Po krátkém bloudění jsme se konečně ocitli na vrcholku kopce, kde začínal zmiňovaný legendární trail.
Neopakovatelný zážitek. Profil trati byl už sám o sobě jedinečný. Do toho se přidávala koyta plná kamení která vymlela voda a kde nebylo v podstatě možné zastavit. Jediné co šlo, bylo řídit kolo v blíže nspecifikovaném skluzu – jako když jedete na prkně v prašanu. Ta zkušenější část posádky si to náramně užila a posunula své dovednosti zase o něco dál. Ta málo zkušená část si to užila o něco méně a dozvěděla se kam svůj skill, v případě tvrdého tréninku, může posunout. S heslem vše je sjízdné, jen je třeba se nebát jsme se prokousali druhou půlkou trailů až dolů na vyhřátou pláž.
Byla to pro nás pro všechny premiéra. Trail, který končí na nádherné pláži u moře. Pro mně osobně a myslím, že i pro zbytek posádky to byl neopakovatelný zážitek. Po náročném sjezdu jsme posvačili na pláži a někteří z nás (jenom jeden) se šli dokonce vykoupat. Na pláži jsme se zdrželi déle než jsme plánovali a tak jsme museli rychle šlápnout do pedálů a nepříjemným asfaltovým stoupáním jsme se začali škrábat do kopce, který nás měl oklikou dovézt zpět do kempu.
100 fotek z druhého dne
Rozpálený asfalt z nás vycucával poslední zbytky sil, které nám ještě zbývali. Prudké stoupání, serpentýny a konec cesty v nedohlednu. Pomalu, ale jistě jsme si začali uvědomovat, že tohle není pro nás. Asfaltové stoupáky nám prostě na tento týden nebyly souzeny. S velkým úsilím a pořádným vyčerpáním jsme se vyškrábali na jeden z vrcholů. Pomalu nám docházela voda a síly už nám došli dávno. Rozhodli jsme zkrátit si cestu a co nejrychleji se vrátit na základnu. Jak už to tak bývá se zkratkou jsme to trošku přehnali. Určité pasáže byli nesjízdné a tak došlo i na tlačení kola směrem dolů. Zídky a nepropustný terén nám dávali jasně najevo, že tahle volba nebyla zcela správná.
Překážky byly překonány a my se ocitli před posledním kopcem, který nás dělil od kempu. První den jsme toho zažili tolik jako jindy za celý víkend. Řádně unavení, hladoví a s nekonečnou chutí na místní pivo Moretti v balení 0,66 litrů jsme se dostali na asfaltku vedoucí nahoře na kopci. Tehdy jsme to ještě nevěděli, ale vycházeli jsme jeden ze skvělých trailů, který jsme další dny několikrát vyzkoušeli. Opět na asfaltu a cestou do kempu jsme ještě stihli navštívit jedno restaurační zařízení, které bylo k našemu úžasu stylově zasazeno přímo v kostele. Kostel už zřejmě netáhl tak z toho místní udělali hospůdku.
