Mokré a studené Rychlebské stezky
| Reporty
RYCHLEBSKÉ STEZKY, prvni trailové centrum u nás, které se nebojí traily dělat trochu náročnější. Je to moje srdcovka, kam se pravidelně vracím od jejich otevření. Letošní akce na RS byla naplánována na druhý týden v říjnu a předpověď nezklamala, dva dny slušné počasí a dva dny déšť a teploty do pěti stupňů. Balíme hromadu oblečení, do vidlic montujeme blatníčky a ve 4:50 vyjíždíme. Na RS jsem v 7:30, zdravime se zbytkem lidi a po 9 vyrážíme nahoru.
Za posledních pár let na RS přibylo par trailů, které se vyjezdily na endurových závodech a pro nás je to to nejhezčí na ježdění, úzké pěšiny, kořeny, obří kameny a hromada technických záludností. Začínáme právě jedním takovým, který končí na začátek trailu Velryba. Sjedeme velrybu a po cca 15-ti minutach jsme opět na vršku. Část z nás si dá Wales, neboť má být další dny déšť a nahoru se nám už chtít nebude. Wales je technicky nejnáročnější singl, kde člověk musí opravdu dost řadit, pořád se houpe z kopce do kopce a ostré zatáčky dokáží prověřit rovnováhu. Končí na začátku nejoblíbenějšího a nejdelšího trailu s názvem Superflow. K tomu už snad není co dodat, 7 sekcí flow trailu, který ovšem není trapně vyhlazený, ale trochu to drncá a člověk má radost, že ma fulla. My ovšem po 4té sekci začneme stoupat k další enduro sekci, která vede po velikých balvanech a pak mega palbou prudce dolů na část s názvem Sjezdy. Ty sou krásné, plné kořenů a končí kousíček nad základnou, u zříceniny hradu Kaltenštejn. Odtud jedeme do “žluté” hospody na oběd a jedeme domu. Druhý den jedeme podobně, pouze nás je více. Třetí den už přichází zhoršení počasí a nikomu se do deště nechce. Ani já to nehecuju, neb si po třech dnech ježdění dam rád odpočinek. Někdo jde na houby, kterých je ve zdejších bukových lesech hromady.
Čtvrtý den je náš poslední, oblékáme se do nepromokavých svršků a za vytrvalého deště jedeme na traily. Nahoře upustime gumy a volíme enduro trail na velerybu, krásně to klouže, ale zábava je maximální, po velerybě se napojíme na první trail, který RS nabizely s nazvem Tajemný, nejel jsem ho několik let a za deště mě zase opravdu dost bavil. Zdejší žulové kameny i za mokra drží festovně. Trail nás přivede ke zkratce na sjezdy kde uděláme pár fotek a rychle valíme dolů a pak domů do teplé sprchy. Výhoda upravených tras v dešti je hlavně vtom, že se člověk neutopí v bahně, traily sou tvrdé, odvodněné a pokud nejste z cukru, dá se pojezdit do sytosti, dokonce někdy i zábavněji něž za sucha, kdy nic není už překážkou.
