Již delší dobu nám v hlavách pobíhala myšlenka o tom, že nám ta naše zemička je poněkud těsná, a že by to letos chtělo vyrazit někam dál a zažít prostě něco víc, něco jiného. Od začátku letošní sezóny jsme začali vytipovávat destinace, které by stálo za to navštívit, a které jsou v přijatelné vzdálenosti. Jendův návrh na Španělskou enduro lokalitu zona zer0, která byla zařazena do nejlepších lokalit v pořadu Trail Destination od Specialized, se zdál v první chvíli, jako nedosažitelná iluze. Spočítali jsme náklady na cestu, zjistili ceny tamních ubytování a dokonce jsme se domluvili na zapůjčení auta, od našeho nového partnera autocentrum.cz. Asi po 14 dnech telefonování a emailování bylo vše doladěno, a také se pomalu začala tvořit posádka téhle šílené expedice. Sobot, Rosťa, Jakub a Jenda, čtyři totální magoři, kteří se rozhodli ujet 2000 kilometrů a strávit tak 24 hodin na cestě, jen a jen pro to, aby mohli projet zona zer0 traily.
1.DEN
Den první, ale klidně bychom mu mohli říkat den nultý. Tento den se kromě čtrnácti hodin strávených v autě nestalo v podstatě nic. Datum odjezdu byl naplánovaný na 26.4.2018. Sešli jsme se o den dřív, vypili nějaké pivko, ugrilovali maso a vymýšleli jsme, jak nejlépe přežít 24 hodin v autě. Den odjezdu začal zrychleným přesunem do Pardubic, kde na nás čekalo naše posunovadlo od společnosti autocentrum.cz , v podobě VW caddy max. Ideální vozidlo pro takový výlet. Po výměně auta staré za nové, opět zrychlený přesun na základnu. Nabalit věci, zamávat šátečkem a vstříc dobrodružství. Česká republika – Německo – Švýcarsko – Francie – Španělsko. Cesta, ze které se nedalo uhnout. Českou Republiku a Německo jsme projeli bez větších problémů a cesta utíkala svižně. Švycarsko nás se svojí stokilometrovou rychlostí na dálnicích lehce přibrzdilo a začalo věštit naše další pokračování. Francie, přes kterou jsme museli najet okolo 700 kilometrů, byla v podstatě celá bez dálnic. 700 kilometrů po okreskách a navigace hlásila 11 hodin jízdy. Na psychiku dost náročné. První den jsme zakončovali někde uprostřed nádherné Francie.
2.DEN
2. den ráno a my jsme stále zavření v autě. Naštěstí jsme za celý den jízdy nepotkali žádnou větší komplikaci, takže jsme stále drželi dobu příjezdu do Španělska, což bylo někdy kolem desáté hodiny dopolední. Lehká noční krize u volantu byla překonána častou výměnou řidiče a my jsme tak za ranního rozbřesku uviděli v dálce naše vysněné Pyreneje. Okolo deváté hodiny přijíždíme k hranicím se Španělskem. Hraniční přechod tvoří tunel, nad kterým je okolo 500 metrů skály. Jediná spojnice široko daleko s naším cílem. Bez problémů projíždíme a okamžitě se začínáme kochat zdejšími kopci a krajinou. V dálce vyhlížíme naší cílovou stanici, historické město Aínsa. Okolo půl jedenácté parkujeme auto a začínáme s vybalováním věcí. Ubytování perfektní, počasí slunečné. Složit kola, doplnit camelbacky a vstříc prvním kilometrům na kole. Unavení po cestě, vybíráme mírnější profil tratě. Začátek a konec trailu je v městečku Aínsa. 18 kilometrů trailů nás po náročné cestě vyřídilo tak , že snad nikdo nedopil láhev zdejšího litrového piva San Miguel a usnul spánkem spravedlivých.
Zmapované MTB BTT ZONA ZERO
Kompletní galerie fotek
3.DEN
Postel a deset hodin spánku udělala své. Všichni máme pořádně dobito a začínáme se poohlížet po dalším trailu. Jako jasná volba nám přišel okruh nad zdejším jezerem, které je dominantou zdejšího okolí. Trasa dlouhá 24 kilometrů se čtyřmi vrcholky, které bylo potřeba zdolat. Trasa opět začínala a končila v Aínse. Po zdolání prvního kopce se nám naskytl nádherný pohled na téměř celé jezero a všechny okolní hřebeny. To na Trutnov Trails nepotkáš. Následovaly opravdu ostré sjezdy po všudy přítomných volných kamenech. Zajímavé je, že trasy využívali také pěší turisté, ovšem narozdíl od našich turistů na vás nikdo nečuměl, jako na kreténa. My jsme zpomalili, turisté uhnuli a vše končilo pozdravem OLA. Prostě idylka. V půlce trasy jsme narazili na španělskou hospůdku, kde jsme se zdrželi delší dobu, abychom mohli v klidu otestovat zdejší pivo a konečně nasát atmosféru krajiny. Ani druhá polovina dnešní trasy nebyla pro žádné ořezávátka. Dlouhé stoupání po zpevněných cestách a ostré sjezdy, které pořádně prověřily každého z nás. Okolo páté hodiny odpoledne jsme přijížděli zpět do Aínsi. Večer byl podobný tomu předešlému a v podstatě jiný večer jsme tady ani nezažili. Unavení z celého dne, degustace zdejších lahodných moků, maso na gril a spát. Nabrat sílu na další velké dobrodružství, které nás tady ještě čekalo.
Jak to bylo dál a co všechno jsem tady ještě zažili, vám přineseme příště. Makáme na tom, takže do konce týdne bude pokračování…